Author Archive

Hoóponopono

Omlouvám se…

prosím, odpusť mi…

Děkuji Ti…

Miluji Tě…



Ho´oponopono je havajská technika pro vytvoření klidu a míru.

Ho´oponopono zjednodušeně znamená „narovnání“ či „náprava chyby“. Podle starých Havajců vzniká hřích z myšlenek zatížených bolestnými vzpomínkami na minulost.

Ho´oponopono je způsob, jak uvolnit energii těchto bolestí, které vyvolávají nerovnováhu a později nemoc.

Mé problémy jsou vzpomínkami mého podvědomí. Nemají nic společného s žádným člověkem, ani s žádnou situací. Jsou tím, co Shakespeare poeticky označil v jednom ze svých sonetů za „štkaní již proštkaného“.

Když se probudí vzpomínky, které připomenou určitý problém, stojíme před volbou: zůstat připoutaný, anebo požádat božství, aby je přeměnilo a uvolnilo a navrátilo mysl do původního nulového stavu prázdna…stavu osvobození od vzpomínek. Takto zbaveni vzpomínek se stáváme Božským Já v podobě, v níž nás Božství stvořilo k obrazu svému. Podvědomí v nulovém stavu nezná čas ani připoutanost, hranice ani smrt. Zato pod vlivem vzpomínek se stává vězněm času, místa, problémů, nejistoty, zmatku, myšlení, hodnocení a ovládání. Veden vzpomínkami se vzdávám své jasné mysli a souladu s Božstvím.

Nalezení vlastního Já pomocí ho´oponopono znamená uvolnění vzpomínek z podvědomí, jež vidí problémy vně ne uvnitř. Každý z nás si na svět přinesl své „tkané už proštkané“. Obtížné vzpomínky se nevážou na lidi, místa ani situace. Jsou to příležitosti určené k  vysvobození.

Smyslem této techniky ho´oponopono je uzdravit své vlastní Já, svůj vlastní přirozený soulad s Božskou inteligencí. Takto se otevře nulový stav a duší prostoupí inspirace.

„Smyslem života je návrat k lásce. Abychom jej naplnili, musíme si uvědomit, že neseme stoprocentní zodpovědnost za vytváření přesně toho života, který žijeme. Musíme si uvědomit, že naše myšlenky vytvářejí náš život takový, jaký je. Problémy nespočívají v lidech, místech ani v situacích, ale v myšlenkách na ně. Je třeba, abychom si uvědomili, že nic neexistuje vně.

Obnovený proces hoóoponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny, je výzvou k tomu, aby Láska odstranila toxické energie a zaujala jejich místo. Láska toho docílí tak, že nejprve projde myslí, počínaje duchovní myslí, nadvědomím. Pak prostoupí intelektuální myslí, vědomou myslí, a osvobodí ji od energie myšlení. Nakonec se přesune do emoční mysli, podvědomí, kde očistí myšlenky od toxických emocí a naplní ji sama sebou.“


Dr. Ihaleakala Hew Len


modlitba


„Božský Stvořiteli, Otče, Matko, Synu v jednotě…
Pokud jsem se já, celá moje rodina i příbuzenstvo
a všichni mí předkové v myšlenkách, skutcích a
svém jednání dopustili vůči Tobě, Tvé rodině,
příbuzných či předcích čehokoliv zlého od
počátku stvoření až do dneška, prosíme Tě o
odpuštění…
Dopřej nám očištění, uvolnění a odstranění všech
negativních vzpomínek, bloků, energií a vibrací a
přeměň tyto negativní energie v čisté světlo…
A tak se staň“

Morrnah Nalamaku Simeona

Don Miguel Ruiz/PRAVDA NEBO FIKCE

NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY


Co je pravda a co lež? Vidíme jen to, co chceme vidět. Slyšíme jen to, co chceme slyšet. Náš systém přesvědčení je jako zrcadlo, které nám ukazuje pouze to, čemu věříme.

Jak se vyvíjíme a rosteme, učíme se tolika lžím, že se tím celá konstrukce našich lží stává velmi komplikovanou. A děláme si to ještě komplikovanější, protože myslíme a věříme tomu, co si myslíme. Vytváříme domněnku, že to, čemu věříme, je absolutní pravda a nikdy nás nenapadne, abychom vzali  v úvahu, že naše pravda je relativní pravdou, virtuální pravdou. Obvykle se zdaleka ani neblíží jakémukoliv druhu pravdy, nicméně je jí blíže tak, jak se k ní můžeme dostat, aniž bychom si to uvědomovali.

*   *   *   *   *   *


Vytvářením domněnek si jen říkáme o problémy, protože většina domněnek není pravdou, ale jsou fikcí.

Používáme-li naše vědomí, můžeme snadno rozpoznat všechny domněnky, které si vytváříme, a můžeme také vidět, jak snadné je si domněnky vytvářet. Lidé mají bujnou fantazii, velmi bujnou, a existuje tolik představ a příběhů, kolik si jen dokážeme představit. Nasloucháme symbolům, jak v naší hlavě hovoří. Začneme si představovat, co dělají ostatní lidé, co si myslí, co o nás říkají a v naší fantazii si věci vysníme. Vymyslíme si celý příběh, který je pravdou pouze pro nás, ale věříme mu.


Jedna domněnka vede k druhé domněnce. Činíme rychlé závěry a svůj příběh si bereme velmi osobně. Potom obviňujeme druhé lidi a obvykle je začneme pomlouvat ve snaze své domněnky ospravedlnit. Samozřejmě, že díky pomluvám se zkreslené poselství stává ještě zkreslenějším.

Domněnky nejsou nic jiného než lži, které říkáme sami sobě. Tak vzniká velké drama kvůli ničemu, protože my doopravdy nevíme, jestli je něco pravda nebo ne. Vytvářet si domněnky znamená říkat si o drama neděje. A pokud se drama odehrává v příběhu někoho jiného, tak co? Není to váš příběh, ale je to příběh někoho jiného.


*   *   *   *   *   *

Uvědomte si, že téměř vše, co sami sobě říkáte, je domněnka. Vytváření domněnek se týká čistě jen myšlení. Příliš myslíme a myšlení vede k domněnkám. I samotné pomyšlení si: „Co kdyby?“ může v našich životech vytvořit obrovské drama. Každý člověk dokáže hodně myslet a myšlení přináší strach. Nad tím vším myšlením, nad těmi symboly, které si ve svém nitru zkreslujeme, nemáme žádnou kontrolu. Pokud přestaneme myslet a stále si něco vysvětlovat, ochrání nás to před vytvářením domněnek.

Existuje tolik věcí, které si mysl dokáže vysvětlit, a tak si klademe všechny možné otázky. Neustále však něco předpokládáme, místo toho, abychom se ptali, když něco nevíme. Pokud se budeme ptát, nebudeme si muset vytvářet žádné domněnky. Vždycky je lepší se zeptat a mít jasno.


*   *   *   *   *   *

Pokud si nebudeme vytvářet žádné domněnky, můžeme naši pozornost zaměřit na pravdu, nikoliv na to, co si myslíme, že je pravda. Potom uvidíme život takový, jaký je, nikoliv takový, jaký jej vidět chceme. Když všechnu tu energii, kterou jsme vložili do vytváření domněnek, získáme zpět, můžeme ji využít k tomu, abychom si vytvořili nový sen: náš osobní ráj.


Don Miguel Ruiz / PÁTÁ DOHODA

Copyright © 2012. Všechna práva vyhrazena

Mabel Katz – TAJEMSTVÍ JEDNODUCHÉ CESTY

LÁSKA


„O lásce nedokáži mluvit; kdybych to udělala, nebylo by to opravdové, protože láska nemá se slovy nic společného.“


Ať přemýšlíme jakkoli, je to téměř nemožné. Pořád se snažíme pochopit věci rozumem  a pak chceme, aby nám naše poznání plynulo z úst. Ale mysl nedokáže lásku pochopit, protože láska nemá s myšlením nic společného.


„Láska se nedá pochopit, člověk ji musí cítit. Život nejsou představy o dokonalosti a úspěchu, je to pouze láska. Neustále se snažíme převádět všechno na logické pojmy. Zapomeňte na to a zkuste to cítit!“

Dan Millman / Cesta pokojného bojovníka


Máme spoustu zlozvyků a přenášíme je na své děti. Učíme je tak žít. Neznáme nic lepšího. Od raného dětství slýcháme, že musíme dělat určité věci a chovat se tak, aby nás druzí milovali a přijímali. Bohužel nás ale nikdo neučí, jak máme milovat a přijímat sami sebe. A je paradoxní, že lidé se k nám chovají tak, jak se chováme sami k sobě. A hlavní překážkou naší touhy po lásce a přijetí se tak stává vlastní neschopnost mít se rád.

*   *   *   *   *   *

Když nemilujeme sami sebe, nemůžeme milovat někoho jiného. Tím, že nepřijímáme tuto pravdu, podvádíme sami sebe i ostatní lidi. Základem je naučit se milovat sebe a přijímat se takoví, jací jsme. Dělat něco jen pro druhé není k ničemu. Není-li to přínosem pro nás, není to přínosem ani pro ostatní. Hlavně my matky si často myslíme, že se musíme vzdát toho, co je pro nás důležité, a obětovat se svým dětem. A přitom nejlepším darem, jaký můžeme svým dětem dát, je láska k sobě. Vnímají to a na našem příkladu se učí milovat sebe, aniž by museli hledat lásku na nepravém místě. Jsme-li my na správném místě, mohou být i ostatní na svém správném místě.

Čím více se snažíme získat lásku svými skutky a chováním k ostatním lidem, tím více se vzdalujeme možnosti prožívat to, po čem tolik toužíme. Musíme se naučit být šťastní a radovat se z každého okamžiku svého života a neklást důraz na to, co si o nás pomyslí ostatní lidé. Hlavní je, co si o sobě myslíme my. Láska k našemu bytí je ten nejmocnější nástroj transformace. Láska začíná u nás.


Další zásadní chybou, kterou hodně často děláme, je přesvědčení, že ke štěstí potřebujeme nějakého partnera. Myslíme si, že ten druhý nám má dát štěstí, po němž tolik toužíme. Ale i když najdeme někoho, kdo nás miluje, nejsme šťastní. Máme pocit neúplnosti a hledáme to, co nám podle nás chybí u toho druhého. Je to marnění času. Lásku musíme najít uvnitř. Jakmile ji najdeme a máme ze sebe dobrý pocit, jakmile se milujeme a přijímáme se takoví, jací jsme, zjistíme, že ve skutečnosti nikdo jiný není „zapotřebí“. A nakonec si začneme někoho hledat, protože „chceme“ a protože jsme se „rozhodli“ být ve vztahu, ne proto, že to „potřebujeme“. V takové atmosféře jedná člověk na základě svobodné volby, nikoli z nutnosti.

My však nedůvěřujeme sami sobě, a proto nedokážeme upřímně milovat. My to sice říkáme, ale ve skutečnosti je to majetnická láska. Jako matky například nedovolíme svým dětem, aby byly samy sebou, a děláme z nich otroky vlastních myšlenek, názorů a představ. Někdy vytváříme vztahy, v nichž je velká dávka žárlivosti. Tohle není láska, ale my si nemůžeme pomoct. Jsou to ony staré pásky hrající v naší hlavě. Nevnímáme lidi takové, jací jsou, ale vidíme je skrze své myšlenky a vzpomínky.


*   *   *   *   *   *

Naše reakce na problémy jsou opakováním vzpomínek. Problémy bývají často překážky,  s nimiž jsme se už někdy setkali, ale nikdy jsme je nevyřešili. Proto se situace vracejí, aby nám daly příležitost reagovat na ně jinak. S určitými lidmi se setkáváme, aby nám ukázali tu část naší osobnosti, na níž musíme zapracovat. Vztahy jsou pouhá zrcadla, v nichž se odrážíme my sami. Máme možnost volby a nemusíme jen reagovat. Můžeme nastavit druhou tvář. Tvář lásky.

Tajemství štěstí se nenachází někde venku a nespočívá v tom, že máme stále víc. Spočívá v rozvíjení naší schopnosti milovat a radovat se ze svého bytí.

*   *   *   *   *   *

Úryvek z knihy Mabel Katz/Tajemství jednoduché cesty (metoda ho´oponopono)

Copyright © 2012. Všechna práva vyhrazena.

„ZE MĚ/Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška“

DĚNÍ V KRUHU


Měl jsem velké potěšení z jednoduché činnosti, jakou je stavění obydlí ze základní materie. Domnívám se, že to souvisí s živoucím zdrojem, který tepe v každém z nás. Je to stejné, jako když se sejdou lidé, bubnují a tančí. Někdy však může bubnovat třeba pět stovek lidí, a pokud se tento děj nedotkne podstaty života, tak rituálem není. To, že skupina lidí medituje pod taktovkou nějakého gurua, nemusí znamenat vůbec nic. Není nikým a ničím zaručeno, že lidé něco podstatného zažijí. Mohou pocítit, že jsou členy nějaké skupiny, ale zdaleka je neprostoupí ten dotek, který zakusí při pohledu na řeku, na letící oblaka nebo na noční nebe plné hvězd.


Cítím, že Vesmír se raduje nejvíc, když se člověk chová unikátně. Všichni jsme unikátní, protože máme svoje parametry, které jsou nezaměnitelné. A Vesmír od nás očekává unikátní odpovědi.


Někdo rád říká, že máme odpovědnost za své chování. Myslím si, že jediná naše odpovědnost spočívá v tom, že odpovídáme Zdroji, vesmíru, proudu života, svou realizací, tvořivostí a zkušeností. Takhle mu odpovídáme zpátky na to, že nás emanoval. Jsme tu a reagujeme na jeho výzvu. Člověka nejvíc obohatí, když pozná a objeví sebe sama, když odhalí a rozkryje své skutečné Jméno. Co mu bude platné, když bude opakovat a vykonávat nějaký vyprázdněný rituál, bude opakovat mechanicky nějaké stanovené pohyby? To je možná dobré pro nějakou autosugesci, autohypnózu…ale pro vesmír je přece zajímavější, když přinášíme svou zprávu. Samozřejmě vím, že existují duchovní směry a školy, kde je přímo zapovězeno dělat si něco po svém. Člověk musí opakovat přesně to, co je dáno, a když se někdo odchýlí, je to považované za zbrklost nebo absolutní neúctu.

*    *    *    *    *    *

Proč by se měl vesmír radovat z toho, že jsou lidé unifikovaní? Mnohem víc mě zajímají komornější stavy, způsob mé vlastní existence v přístupu k sobě samému, k vlastnímu pohybu, k tomu, že se vyjadřuji. Myslím si, že hlavní je uvolnit prostor v sobě. Toltékové k tomu používají metodu nedělání. To je mi blízké.


Evropana však nedělání mate. Jsou totiž odmalička naučení, že by měli pořád něco dělat. Proč si vytváříme mánii, že pořád něco musíme? Toltékové radí : „Odpočívej, dělej, až tehdy, když je to třeba. Odpočívej, ale buď ve střehu.“

Kdo tě nutí, abys něco dělal? Kdo to potřebuje? Nikdo to nepotřebuje. Jen naše mysl nás nutí, abychom něco konali. Příkladem jsou workoholici. Pracují, protože by si jinak připadali prázdní a nenaplnění. Tvrdí, že kdyby něco nedělali, dolehly by na ně deprese. Potřebují adrenalin, a pokud ho nemají, začnou si ho doplňovat jinými látkami.


Mysl indiánů a indiánská kultura jsou v tomto ohledu ekologické. Vytvářejí prostor pro povídání, tančení a radost. Proto Toltékové cvičili nedělání a nechápali ho jako nečinnost.

S touto situací souvisí jeden vtip. Dva adepti na mnišský život se dohadují, jestli mohou zároveň meditovat a kouřit. Jeden říká ano, druhý ne. Nemůžou se dohodnout, a tak se jdou zeptat mistra. Pak se sejdou a ptají se jeden druhého, co jim odpověděl. Jeden říká, že mu mistr řekl, že to jde. Druhý tvrdí, že to nejde.

„A na co ses ho ptal?“ ptá se druhý prvního.

„Jestli můžu meditovat při kouření. Odpověděl mi, že ano.“

„A na co ses ho ptal ty?“

„Jestli můžu kouřit při meditování. Doslova mi řekl: ‘Meditovat při kouření můžeš, ale kouřit při meditaci ne’ „.


Meditovat je možné při čemkoli. To je ten jemný posun: Když vstoupím do rituálu, pak je rituálem cokoli. Najednou vnímám, co dělám. A zjistím, že jsem součástí ohromného obřadu. Můžu svou pozornost zaměřit na dělání a ucítím nádech i výdech stromu. Zažiju nádech a výdech planety a celé galaxie. Jenom si sednu a ucítím to. V tu chvíli pochopím, že platí oblíbená věta zenbuddhistů:

„Jaký je to zázrak! Nosím vodu a štípám dříví.“

Je možné vstoupit do čehokoli: Nosím vodu, štípám dříví. Dělám-li to bezduše, je to povinnost a otrava. Dělám-li to s vědomím, že konám, je to nádherné. Takovým prožitkem může být sprchování nebo příprava čaje. Vezmu vodu a uvědomím si, že obtéká celou zeměkouli, sbírá informace po celém světě, nabírá materiály a zkušenosti. Vypařuje se, dostává se do atmosféry, znovu padá zpátky na zem, noří se do země a pak z jejích hlubin vytahuje životodárné síly. Tahle voda se potom spojí s čajem, s drobnou rostlinkou, která vyrostla v daleké zemi. A teď si můžu představit, jak prostřednictvím čaje do mě putují kódy z Indie nebo Číny, všeobecná inteligence vody a vědomí celé planety. To vědomí tam je a já je zažívám! Nebo si můžu vypít čaj pro zahřátí a celé je to pryč.


Všechny živly se mohu naučit vnímat jako bytosti, Je to můj osobní akt a je mi jedno, kdo si co o mně pomyslí. Když to vnímám, cítím, když vím, že tudy informace proudí, je to pravda. Nezáleží mi na žádném vědeckém hledisku, ať si žije v takovém suchopáru, kdo chce. Ať si žije každý ve své iluzi moudrosti, než jednou zjistí, že život je všude.

*    *    *    *    *    *

úryvky z knihy


Copyright © 2012. Všechna práva vyhrazena.

Kay Pollak – „Žádná setkání nejsou náhodná“

BÝT OSVÍCEN


V hloubi duše zřejmě tušíme, že když nás napadnou negativní, odsuzující a zesměšňující myšlenky o někom jiném, skutečně to vypovídá něco o nás samých.


Za každou negativní myšlenkou, která mě napadne o jiné osobě, se skrývá jakýsi strach, který je v mém nitru.


Může to tak opravdu být, že když mě napadne myšlenka, která někoho odsuzuje, ve skutečnosti mi tato osoba připomíná nějakou mou charakterovou stránku, kterou nechci vidět – je to něco, čeho se sám v sobě bojím. On či ona mi připomíná část mého já, kterou silně zapírám a potlačuji.

Někdy se říká (jako jakýsi psychologický axiom):

Mám sklon vysmívat se a napadat své okolí tím, co sám v sobě zapírám a potlačuji.


Být si vědom tohoto lidského „zákona“ a opravdu být schopen poznat, jak ve mně působí, je tou nejdůležitější podmínkou, jak být „osvícen“.

Mnohokrát jsem se pokoušel vyvarovat poznání sebe samého. Věřil jsem (a byl jsem o tom přesvědčen), že můj nezdar, rozrušení a nevyrovnanost jsou zaviněny „jimi“.

Poté jsme promítnul příčinu svého špatného pocitu na jinou osobu – vždy prostřednictvím nějakého útoku. Abych se vyhnul spatření něčeho v sobě, učiním z někoho obětního beránka. Což má samozřejmě sotva nějaký smysl.

Každý takovýto útok je pokus, jak nemuset uvidět sám sebe.

Každý takový útok v myšlence, ve slovu či v činu je nějakou formou obrany. Cílem je, abych se vyhnul vidění sebe sama. Jistě, když pro mě bude snadné přijmout sám sebe, bude jednodušší přijmout také ostatní.

Což jestli tím neustálým obviňováním a napadáním jiné osoby jedinečným způsobem opravdu mluvím jen sám o sobě?!

Odsuzováním druhých odhaluji mnoho o sobě.


Copyright © 2012. Všechna práva vyhrazena.

Alicia Hamm – „DĚKUJI“

Myslím, že bych mohla něco vzkázat, protože vidím mnoho lidí, kteří si stěžují a cítí se špatně, jsou v depresích a jsou negativní. A kdybych jim měla dát nějakou radu, řekla bych:


„Začněte říkat DĚKUJI.
Máte střechu nad hlavou, máte šaty, snědli jste tolik malých chlebů, že byste s nimi mohli naplnit celý dům.
Matka Země vás krmila rostlinami, ovocem, šťávami, zvířaty, rýží, medem.
Dostávali jste toho doposud hodně, měli jste učitele, rodiče, máte přátele.
Můžete chodit, dýchat, cítit, kolem sebe máte krásu.

Když se podíváte na své tělo, co pro vás dělají vaše plíce, co pro vás dělá vaše srdce…

A nepotřebujete nic k tomu, abyste jen tak poseděli a byli živí, tak za to PODĚKUJTE. To je velký dar od Matky Země a Velkého Ducha.

JSTE ŽIVÍ. UCTÍVEJTE SVŮJ ŽIVOT. A BUĎTE ŠŤASTNÍ.




Alicia Hamm – šamanka tradice kmene Lakotů a Hopiů

Jaroslav Dušek – ŠTĚSTÍ

„Štěstí je vnitřní stav.
Štěstí je způsob jakým prožíváš svět a sebe sama.
Štěstí je milovat sebe sama.
Štěstí je být se sebou, štěstí je dokázat být sám se sebou a nepřekážet si.“



Když člověk se naučí sám se sebou vyjít a milovat sebe sama, tak pak je pro něj přirozený milovat ostatní. Protože na tom není nic pak složitýho.
Když člověk sama sebe nemiluje, nějakým způsobem se nenávidí … nebo je na sebe přísnej … nebo kritickej … nebo si nevěří … nebo se podceňuje, tak to promítá do ostatních lidí. Většinou se děje to, že příčiny svých problémů hledáme potom v ostatních. Hledáme tam to, kdo nám ubližuje, kdo nám klade překážky, kdo nás podvedl. A najdeme tam vždy někoho.


Čím svobodněji necháme proudit život, tak tím přirozeněji přicházejí pramínky z toho proudu života, splétají se a přicházejí inspirace, přátelé, věci a knížky, filmy, které člověka oslovují. Najednou se věci odehrávají v jakémsi souladném rámci.
Tak jsem se naučil, že je to moje volba, jestli chci být šťastný nebo ne. Jde o to, najít ten správný kanál. Jde o to napojit se …
Záleží na každém člověku, jaký směr si zvolí.“

youtube – Jaroslav Dušek o štěstí

Raymond A. Moody – ŽIVOT PO ŽIVOTĚ

PARALELY


Raymond Moody

To, co se děje v různých stadiích prožitku blízkosti smrti, je přinejmenším neobvyklé. A tak můj údiv rostl, jak jsem během let nacházel četné, nápadně podobné paralely. Tyto paralely se vyskytují ve starých a často tajných spisech, v literaturách velmi rozdílných civilizací, kultur  a období.


Platón

Platón velmi věřil v užitečnost rozumu, logiky a diskuse při hledání pravdy a moudrosti, ale jen do určité míry. Vedle toho byl velký vizionář, který byl toho názoru, že absolutní pravdy lze dosáhnout jen téměř mystickým prohlédnutím a osvícením. Věřil, že jsou i jiné roviny a dimenze než ty pochopitelné fyzickým a rozumovým světem a že pozemská říše může být chápána jen v souvislosti s těmito jinými skutečnostmi. Proto ho zajímala především ta netělesná, podvědomá složka člověka – duše – a fyzické tělo považoval pouze za přechodný příbytek duše.

Platón definuje smrt jako oddělení některé části člověka – duše- od fyzické části – těla. Navíc je ta nehmotná část méně omezená než ta fyzická. Tak Platón zvlášť zdůrazňuje, že v nadpozemské říši neexistuje čas. Nadpozemská říše je věčná, a jak Platón důrazně říká, to, co nazýváme časem, je jenom „pohyblivý, neskutečný odraz věčnosti“.

Platón v různých pasážích popisuje, jak duše, oddělená od těla, se může setkávat  a mluvit s dušemi jiných zesnulých a jak může být při přechodu z fyzického života do jiné říše provázena strážnými duchy. Pro něj je zrození spánkem a zapomněním, protože zrozením do těla přechází duše ze stavu vyššího do stavu nižšího uvědomění a pro tu chvíli zapomíná pravdu, kterou znala ve svém stavu mimotělesné existence. Z toho vyplývá, že smrt je probuzení a vědění. Navíc se brzy po smrti dostavuje „soud“, při němž božská bytost konfrontuje duši se vším – dobrým i zlým – co udělala v minulém životě.


Tibetská kniha mrtvých

Toto podivuhodné dílo bylo sestaveno z učení mudrců Tibetu, které se nejprve předávalo ústním podáním z generace na generaci. Tato kniha plnila dvě úlohy. Jednak měla pomoci umírajícímu objasnit si každý nový úkaz, se kterým se setkal. Zadruhé měla usměrnit myšlení živých, aby svou láskou a pohnutím nezdržovali umírajícího; ten pak mohl vstoupit do příštího bytí ve vhodném stavu mysli a osvobozen od všech tělesných starostí. Proto obsahuje tato kniha dlouhý popis různých stadií, kterými duše prochází po fyzické smrti. Shoda mezi těmito popisy a těmi, jež mi dali lidé, kteří smrti byli blízko, je až fantastická.

- mrtvý slyší zvuky, okolí je zahaleno do šedého mlhavého světla

- vidí a slyší své blízké, chce se spojit a není si vědom, že je mrtev

- ptá se sám sebe, když si stav uvědomí, neví kam má jít a co má udělat, přichází lítost a deprese

- shledává své zářící a nehmotné tělo, myšlení a vnímání je méně omezené, vědomí je jasnější a smysly ostřejší, schopnosti zdokonalené, setkání se „světlem jasným a čirým“

Tibeťané radí umírajícímu, který jde vstříc tomuto světlu, aby se snažil cítit jen lásku a porozumění ostatním. Kniha popisuje pocity naprosté spokojenosti a míru umírajícího a také jakési „zrcadlo“, v němž se odrážejí všechny jeho činy, dobré i zlé, aby je viděl on i bytost, která soudí. V této situaci není možný omyl, lhát o svém životě se prostě nedá.


Emanuel Swedenborg

Swedenborg se narodil ve Stockholmu v roce 1688 a zemřel v roce 1772. Ve své době byl velmi známý  a uznávaný v různých odvětvích přírodních věd. Jeho spisy, původně zaměřené na astronomii, fyziologii a psychologii, získaly značný věhlas. V pozdějších letech však prošel náboženskou krizí a začal psát o zážitcích, během nichž byl obyčejně ve styku s duchovními silami onoho světa.

Swedenborg popisuje, co se děje, když se zastaví tělesná funkce dýchání a krevního oběhu:

Přesto člověk neumírá, ale pouze se odděluje od své tělesné části, kterou potřeboval v tomto světě…Když člověk umírá, přechází pouze z jednoho stavu do druhého. Prohlašuje, že sám prošel častými posmrtnými stadii a že zažil existenci mimo tělo.

Vnímání, myšlení a paměť jsou dokonalé a čas nebo prostor už nejsou překážkami jako v pozemském životě. Umírající se může setkat se zesnulými, které znal. Přicházejí mu pomoci při přechodu do onoho světa a poučují jej o věčném životě. Jeho život je mu ukázán formou vize. Pamatuje si každou maličkost a nic se nedá zatajit nebo zalhat.

Vnitřní paměť je taková, že je v ní zapsáno všechno, co si člověk kdy myslel, mluvil nebo dělal…od nejútlejšího dětství do pozdního stáří. Člověk si všechny tyto vzpomínky odnáší na onen svět a na všechno si vzpomíná…Všecko, co řekl a udělal…se zjeví andělům ve světle jasném jako den…a není na světě nic, co by se po smrti nezjevilo…jako v záři pochodně, ve chvíli, kdy je duch vážen v nebeském světle.

Swedenborg také popisuje „světlo Boží“, které proniká posmrtnou říší, jako světlo nevýslovné jasnosti, sám je zahlédl. Je to světlo pravdy a porozumění.


Bible

V naší společnosti je Bible nejčastější a nejdiskutovanější knihou, pojednávající o záležitostech duchovního života člověka a života posmrtného. Nicméně Bible  málo sděluje o událostech, které provázejí smrt, nebo o přesné povaze posmrtného života. To platí zejména pro Starý zákon. Podle některých znalců jsou ve Starém zákoně jen dvě pasáže, které jednoznačně mluví o životě po smrti. (Izajáš 26, 19; Daniel 12, 2).


Jak ve spisech Swedenborgových, tak v Bibli, v dílech Platonových i v Tibetské knize mrtvých nacházím nápadnou podobnost se zážitky našich současníků. Je nutné přiznat, že existence podobností a paralel mezi díly dávnověkých myslitelů a líčením moderních Američanů, kteří prožili těsný styk se smrtí, zůstává nápadnou a těžko vysvětlitelnou skutečností. Můžeme se ptát, jak je možné, že moudrost tibetských mudrců, náboženské vize Pavlovy, nezvyklé názory Platonovy a duchovní zjevení Swedenborga se natolik shodují jak navzájem, tak s vyprávěním současníků, kteří se dostali ke smrti blíže než kdokoli z nás.


Raymond A. Moody, jr. / ŽIVOT PO ŽIVOTĚ


Copyright © 2011. Všechna práva vyhrazena.

Don Miguel Ruiz – MISTR SNŮ

MISTR SNŮ


Vaše reakce jsou klíčem ke krásnému životu. Naučíte-li se ovládat své vlastní reakce, můžete změnit svůj život. Jste zodpovědní za důsledky všeho, co děláte říkáte a cítíte. Možná si neuvědomujete, který z vašich činů – nebo myšlenek či citů – způsobil určitý důsledek, ale důsledky si uvědomujete, protože kvůli nim trpíte nebo z nich máte radost.


Svůj osobní sen řídíte tím, že činíte rozhodnutí. Jestliže se vám důsledky líbí, pokračujte v tom, co děláte. Jestliže se vám nelíbí, co se děje ve vašem životě, snažte se zjistit, co tyto důsledky způsobuje. Jedině tak můžete změnit svůj sen.


Musíte sledovat své reakce; musíte si uvědomovat, co děláte v každém okamžiku. To však vyžaduje velkou odvahu, protože je snazší brát všechno osobně a reagovat navyklým způsobem. Vede to však k mnoha chybám a utrpení, protože vaše reakce produkují stále víc emočního jedu a zvyšují drama vašeho života.

Všichni máme své malé ego, které bere všechno osobně, a proto často reagujeme nepřiměřeně. Neuvědomujeme si, co se vlastně děje, okamžitě reagujeme a děláme z toho součást svého snu.

Vaše reakce vycházejí z vašich hluboce zakořeněných názorů. Reagujete stále stejným způsobem, až se vám to stane návykem. A právě to byste měli změnit:

měli byste změnit své obvyklé reakce, měli byste víc riskovat a nebát se dělat nová rozhodnutí. Nepovede-li to k tomu, co chcete, můžete svá rozhodnutí znovu a znovu měnit, dokud nedosáhnete toho, co chcete.


*    *    *    *    *    *

Každý má svou cenu a Život tuto cenu respektuje. Nelze ji však vyjádřit v dolarech nebo ve zlatě; lze ji měřit velikostí lásky – především sebelásky. Vaše cena závisí na tom, jak milujete sami sebe. Milujete-li se hodně, vaše cena je vysoká. Nejste ochotni zneužívat sami sebe, protože si sami sebe vážíte. Milujete všechno, čím jste. To zvyšuje vaši cenu. Když nemilujete všechno, čím jste, vaše cena je nižší.


LÁSKA, VZTAHY, PŘÁTELSTVÍ/ Don Miguel Ruiz



Copyright © 2011. Všechna práva vyhrazena.

Odpuštění dle zodiaku

KOZOROH
Je pod úroveň těchto lidí, zlobit se tak, že by začali klít či shazovat ze stolu lejstra. Kozorozi se zlobí potichu. O to intenzivněji. Usmířit si Kozoroha po té, kdy jste ho naštvali vyžaduje vytrvalost – větší než je ta jejich – právě zmrazená zklamáním. Jistě víte, že předčít kozoroží vůli je pěkně těžké. Ovšem pamatujte, že to stojí zato. Neboť jakmile vám Kozoroh jednou odpustí, už od o takového člověka neuslyšíte výčitky či poznámky typu: „Copak už jsi zapomněl(a), jak jsi mi před rokem….“ Ne, jakmile Kozorozi odpustí, pak nadobro. Tito lidé se občas jeví chladní, ale ve skutečnosti je jejich nitro plné hlubokých citů. Když je hodně zraníte, pak musíte přikládat „hojivou mast“ pěkně dlouho, abyste zacelili vážné rány. V případě malých průšvihů, záleží, jak jsou Kozorozi vytížení. Když prožívají období plné událostí, jen nad tím mávnou rukou. Jakmile však „mají čas“, pak se plně projeví jejich vládce Saturn a nejeden z nich učiní provinilému přednášku, za kterou by se nemusel stydět leckterý univerzitní profesor. Celkově se však dá říci, že Kozorozi umějí odpouštět, ale musí u druhé strany vidět velkou snahu o nápravu.


VODNÁŘ
Vodnáři jsou lidé, kteří (ač vám to popřou) mohou mít pořádně krátkou paměť. Píši, „mohou“, protože když chtějí, pamatují si věci, které se jim udály v pěti. Tohoto občas využívají v případě „odpouštění“. Je totiž mnohem pohodlnější nepamatovat si něco, než ztrácet čas tím, zda to rozmazávat nebo nad tím mávnout rukou. To platí v případě menších průšvihů. Tam, kde by někteří alespoň dali najevo, že velkoryse odpustili, Vodnáři raději zapomenou. Jakmile jste však vyvedli Vodnáři něco opravdu nehezkého, pamatujte, že vám to neprojde jen tak lehce. Což nemusí být hned, ale po nějaké době. Vodnáři vědí, že každý občas potřebuje pomoci. Pokud jste si rozkmotřili Vodnáře nějakým ohavným činem, buďte si jistí, že od něho (a klidně i jeho/jejich známých) se vám pomoci nedostane. Samozřejmě, kdyby vám šlo o život, přemohli by se, ale v jiném případě se vymluví, ztratí či vám jasně dají najevo, že nezapomněli a že odpustí, až bude minimálně skóre vyrovnané. Zdá se to tvrdé? Pak věřte, že tuhle taktiku používají Vodnáři v těch nejkrajnějších případech.



RYBY
Kdesi jsem četla: „Ryby jsou samo odpuštění.“ Článek tvrdil, že v tomto vodním znamení dosáhl zvěrokruh toho, kdy jedinec se snaží chápat pocity druhých do té míry, že občas potlačí i ty svoje. Ano, ale tak jednoduché to zase není. Ryby mnohdy odpustí i něco, co by jiní jen tak neodpustili, protože si mnozí uvědomují, že jejich přecitlivělé nitro může dělat z „komára velblouda“. Odpuštění nechápu jako slabost, to je svým způsobem výhra. Neboť pokud by se daly Ryby strhnout k tomu, aby neodpustily a nechaly toho druhého trápit, bude je to samotné mrzet. Odpuštění vždycky znamená mír a klid. Což je přesně to, v čem Ryby touží žít. Vzpomeňte však na Neptuna – jejich vládce, a Afroditu – to je jedna z Ryb. Jakmile se opravdu naštvala, pak se její srdce proměnilo v kus ledu. A rozčilený Neptun se uměl zlobit tak, že se i vládce podzemí Pluto bál, aby mu nezbořil říši. V případě podlosti, která Ryby velmi citově zabolela, mezi vámi a Rybami vyroste ledová přehrada, kterou jen tak něco nerozpustí. A někdy ani nemusíte vědět, co jste vlastně udělali. Ryby totiž o svém zranění nemluví. Předpokládají, že sami pochopíte, co jste jim provedli a proč na vlastní kůži pocítíte odvetu jejich zraněného nitra.


BERAN
Berani jsou lidé impulsivní a leckdy udělají kopanec, který pak musí napravovat. Asi proto mnohem více (než by se mohlo zdát) chápou chybu toho druhého a snáze na lehčí prohřešky zapomínají. Jejich chování tomu sice nenasvědčuje, protože nejprve začnou ječet, zlobit se, klidně třísknou do stolu a dívají se na nešťastníka jako vyhladovělá devítihlavá saň, ale… ale kdo žije s Beranem, jistě mi potvrdí, že za půl hodiny (v horším případě následující den) už o prohřešku druhého neví. V případě, že vyvedeme lidem tohoto znamení něco horšího nebo dokonce podlého, následuje rychlá reakce – povětšinou nenapravitelný zlom důvěry a tím pádem vztahu. A to by měl onen nešťastník být rád, neboť pokud si Beran umane, že akce druhého byla tak zdrcující, že ji Berani nemohou přenést přes srdce, následuje odveta. Nechtějte se přesvědčit, jaká.


BÝK Býci odpouštějí pomalu, ale zase patrně nejrychleji ze skupiny zemských znamení. Pokud něco provede Býkovi, nejprve se velmi rozčílí. V takovou chvíli, buď stůjte tiše na místě nebo vezměte nohy na ramena. Jenom se nesnažte vymlouvat, to Býky ještě víc popudí. Až se Býk zklidní, pak záleží na mnoha okolnostech, za jak dlouho vám odpustí. Počítejte že to nebude následující den jako v případě Beranů. Ne, Býci jsou mnohem vytrvalejší. Klidně vám celý týden může tato osoba předkládat, že jste proti jeho zákazu použili auto. Ještě následující měsíc vám Býk bude předkládat, že jste mu při hádce řekli, to či ono. Na druhou stranu však počítejte s tím, že i když tyto osoby občas brumlají a vám se zdá, že vám nikdy neodpustí, ve svém nitru to udělají o trošku dříve, než dávají najevo. Mnohem snadněji se Býkům odpouští, pokud jde o rodinné příslušníky. Rodinné trable umějí nejen řešit, ale hlavně na ně zapomenout a odpustit je mnohem snadněji, než například na potíž s neférovým kolegou.


BLÍŽENCI
Přicházíme ke znamení, které se v této situaci chová tak trochu dvojatě. Na první pohled by se dalo říct, že Blíženci odpouštějí rychle a už vůbec nedělají žádné divadlo z toho, když jim něco provedete (samozřejmě, že všechno má své meze). Prostě nad tím mávnou rukou, zakroutí hlavou, v horším případě řeknou, že tohle si o vás nemysleli. Úplně v tom nejhorším případě hříšníka pořádají, ať jde na chvíli pryč z jejich dohledu. Ovšem pozor, mnozí Blíženci si to vynahradí tím, že poté celé armádě známých povědí, co jste jim vyvedli. A pište si, že s jejich čilým jazykem a občasnou chutí přehánět, se klidně můžete stát pěkně černým hříšníkem. Je pravdou, že mnozí lidé moc dobře vědí, že Blíženci podléhají náladě a pak všechno rádi přehánějí. Zklamaní Blíženci této tendenci mohou podlehnout dvojnásobně, neboť se domnívají, že celý svět musí vědět (a pochopit jejich stav) o tom, že jim bylo ublíženo.


RAK
Raci jsou lidé se zvláštním vztahem k odpouštění. Rak patrně patří mezi nejcitlivější znamení. Což se Raci snaží skrývat. Před světem se jim to může povést, ale svoje nitro neoklamou. Přesně totéž platí o odpouštění. Když něco provedete Rakovi a pak toho litujete, tato osoba se patrně bude chvíli tvářit jak Zeus z mramoru, ale brzy se v jeho/jejím nitru začne probouzet „vodní“ vlastnost zvaná “porozumění a vcítění se do pocitu druhého“. Lítostivému hříšníkovi bude brzy odpuštěno, ale jak říkají: „Těžko se dá na to zapomenout“. Copak na banální prohřešky se rychle zapomíná, ale jakmile jednou provedete Rakům něco horšího, pak ona jizva na jejich vnitřních pocitech bude znatelná velmi dlouho. To se projeví na račím chování projeví tak, že až s vámi bude mluvit, budete mít pocit, že ač jste od Raka vzdálení deset centimetrů, odděluje vás metr silná nezbouratelná zeď.


LEV
Zeptejte se Lvů na to, zda umějí odpouštět. Vsadím se, že vám dají nějakou extrémní odpověď. Buď se vám bude zdát, že jsou Lvi zhmotněným odpuštěním nebo naopak si začnete myslet, že stačí malý prohřešek a už si Lva nikdy neusmíříte. Pravdou je, že u Lvů velmi záleží na to, jak se Jeho královské veličenstvo dívá na celý problém. Pokud usoudí, že onen kopanec je hloupost jednoho človíčka, kterého mají rádi, pak jsou velkorysí jak opravdoví králové. Odpustí rychle a už jen pak rádi poslouchají, jak je hříšná duše ráda. Ovšem jestliže usoudí, že to je hnusný čin, který nemá obdoby, pak utíkejte pryč. Žár jejich hněvu může být velmi nebezpečný. O to víc, že si Lvi v tomto případě myslí, že jejich hněv je přece spravedlivý a mají na něho svaté právo. To pak nějakou chvíli potrvá než se zklidní. Pokud vám Lev odpustí, patrně budete o tom občas před známými slyšet. Bude to řečeno škádlivě a s rozverně legračním podtónem, ale cíl je jediný. Lvi chtějí, aby se svět dozvěděl, jak jsou velkorysí, jak jsou hodní a jak odpouštějí.


PANNA
Znamení Panna je známé svojí objektivností a kritičností. No, to nejsou zrovna vlastností, které by skvěle přihrávaly odpouštění. Tam, kde Beran mávne rukou či Rak se snaží pochopit důvod, se Panna snaží poukázat na to, že za každou chybu se přece musí „platit“. Panny vám odpustí, až vy dokážete, že si to zasloužíte. Tito lidé vám přesně vyjeví, co bylo uděláno špatně, jaké to následky, co je třeba udělat k nápravě. Zní to tvrdě? Tak se na to podívejme zblízka. Tak za prvé Panny jsou „tvrdé“ i samy k sobě, takže v tom nehledejme nic osobního. Za druhé, pokud těmto lidem něco provedete nebo ublížíte, tito lidé se nezaobírají na prvním místě svými pocity. Nejprve zhodnotí celou situaci až neosobního nadhledu. Jako by v této „příhodě“ vůbec nehrály roli. Až po zhodnocení si uvědomí svoje pocity. Ty nejsou až tak „nedotknutelné“ jak by se mohlo zdát, takže pokud se hříšník v tuhle trápí s nápravou celé situace, mnozí tito lidé si uvědomí, že ani jejich nejvnitřnější pocity na tom nejsou nejlépe.


VÁHY
Děti Venuše mají rády harmonii. Tudíž ač Váhy rády každou věc rozeberou ze sta možných úhlů, v případě odpouštění dojdou vždy k jednoznačnému názoru. Čím dříve odpustí, tím dříve se opět ocitnou v oáze zvaná „klid“. To vede tyto lidi k tomu, že povětšinou odpustí tak rychle, až sklidí údiv od celého okolí (včetně hříšníka). Co se děje uvnitř jejich srdcí, to nikdo neví, neboť Váhy to umějí skrývat. Pravdou je, že ublížit Vahám není až tak složité. A zapomenout na bolest či zklamání je už mnohem těžší. Ovšem navenek Váhy dělají povětšinou všechno proto, aby si okolí myslelo, že jim jde odpuštění stejně snadno jak mávnutí proutkem. To někdy může vést k tomu, že si lidé začnou myslet, že jim u zrozenců tohoto znamení projde. Což se pro někoho může stát kritickou chybou, neboť jakmile Váhy rozčílíte tak, že si začnou říkat „co je moc, to je moc“, pak se vám lehce může stát, že si je už neudobříte. Když už je řeč o usmíření, pak věřte, že ty prohřešky „v mezích“ normy budou lehce zapomenuty, když k omluvě přidáte nějakou pěknou věcičku.


ŠTÍR
Tak tady vám poradím jedno, nejdříve si dávejte sakramentský pozor, abyste Štírům něco nevyvedli. Tito lidé dovedou být velmi hákliví na to, když je jim ublíženo. Když uděláte nějakou botu, pak jim to přiznejte bez okolků a už vůbec zapomeňte na taktiku útoku a nezačněte říkat něco jako: „Každý přece udělá chybu, tak z toho nebudeme dělat drama.“ O tom, co se z toho vyvodí, rozhoduje Štír. Pokud jde o milovanou osobu, Štíři dovedou leckdy jedovatější než vůči jiným. Tedy mezi čtyřma očima. Před lidmi vás mohou bránit a předstírat, že o tom věděl. Poté se však promění v kus ledu, který vás ještě několik měsíců ujišťuje, že vám opět musí začít věřit. Na to však nedejte. Zloba těchto lidí pramení ze zraněných citů a tak „hříšníka“ zkouší, jestli vydrží jejich „odvetu“ v podobě chladu a zloby. Ve skrytu duše po tom touží. Něco jiného je však, pokud jste ušili boudu na kolegu Štíra. Většina Štírů přivře oči a začne vymýšlet plán, jak vám to vrátit. A věřte, že v této chvíli dovedou být až hrůzně vynalézaví a že vám podraz neodpustí.


STŘELEC
Máme tu znamení, které 3x odpustí se stejnou lehkomyslností, jako kdyby vám právě říkali, že se jde do kina. Jenomže na počtvrté jim provede něco člověk, který jim nepadnul do oka a… a ani kdyby onen nešťastník proklínal sám sebe, Střelci jen pokrčí rameny a odejdou. Samozřejmě, že to znamená konec. Jen si představte Jupitera a pochopíte. Jak lehce se mohl přenést přes přestupek oblíbence, a jak mocný byl jeho hněv u lidí z opačné skupiny. Většina Střelců jsi jako Bůh Olympu myslí, že jejich hněv či odpuštění je božsky spravedlivé. Bohudík, Střelci patří mezi lidi, kteří jsou nabiti pozitivní energii k okolnímu světu a mnoho lidí mohou považovat za sympatické a oblíbené, takže prohřešky menšího typu se ani nezabývají a ty větší odpouštějí. A ještě jedna věc. Je lepší, když už se Střelec naštve, aby to dal najevo po svém – ohnivě se vynadával. Potom se totiž rychle uklidní a rychle na všechno zapomene. Tichý Střelcův hněv je totiž mnohem horší.

Zdroj: https://www.facebook.com/pages/And%C4%9Bl%C3%A9-poslov%C3%A9-L%C3%A1sky/236589239731197